Jak si pan Budy přišel pro výprask

Bylo jednou jedno úterý a obsah tréninku byl konečně přiměřený našim schopnostem ve hře jménem volejbal. Bylo totiž po soutěži a tak bylo jasné, že se i přes rádoby přesvědčivé výhružky trenérů o posilování s medicinbaly bude hrát fotbal. Navíc se cca po roce ozval náš první asistent pan Budy, že by si přišel s námi zakopat. Samozřejmě jsme byli rádi, že si má zájem s námi zahrát takový rozený střelec.

Vánoční čtyřky

Tak mame za sebou zase dalsi vanocni 4ky. Vojta Hrom sice slibil, ze se pochvali v nejake aktualite, ale zatim zrejme porad hleda superlativy. Takze zatim jen suche vysledky ...

1. Bela,   Meloun,      Koule,         Tereza

2. Belows, Standa,      Bara,          Hanka

3. Petak,  Ondra Hava,  Krtek,         Primikovo zena

4. Olda,   Tomas B,     Jolana,        Paja

5. Venca,  Krysa,       Monika,        Lenka z 2

6. Holows, Primik,      David,         Sylva

7. Kada,   Jozo Gemela, Alena,         Kaca Bicikova

8. Ryba,   Roman,       Kaca (Holovo), Olca

9. Ferda,  John,        Jarmilka z 2,  Bocka

MFF Volejbal – MFF Fotbal , 5 : 6 (smolně)

Jednoho krásnýho dopoledne jsme si na Albeři vyrazili do haly do Bystřice vypráskat fotbalisty MFF v sálovce. Hrálo se 4 + 1, takže vyvstal obvyklej problém, koho mám vzít s sebou, abych ho utáh. Nakonec se po vysilujícím konkursu štěstí usmálo na Oldeho Dominátora, Lukáše, Davise (s podmínkou ! – za ty nehezký kecy, co měl přes rok), Pekyho a Holoprda. Jak vidno, jen jeden kus na střídání, měl jsem obavu, jak to kluci zvládnou na fyzicku, přece jen sálovka není maraton (při něm si každej jen trochu inteligentní běžec odpočine, viď Lukáši). Hráli jsme na 4 krát 15 minut, rozhodčí byl Honza Čolina a pěkně nás řezal. Už od začátku mi bylo divný, že si mě ty mizerové dost natěsno hlídají, asi měli u nás v táboře zvědy, nebo se něco prosáklo z mýho minulýho angažmá ve Strakonicích. Šli po mně jak vosy. Zřejmě to jediný umožnilo dát sem tam góla taky jinejm našim míčovejm kouzelníkum (většinou jsem jim musel nahrát). Unikal jsem, střílel, bránil, dělal skluzy a rozštěpy, jezdil podél lajn a rozséval v obraně soupeře zmar a zkázu a říkal každýmu, co má dělat – některý to stejně ke svý škodě nechtěli pochopit. Škoda, že mi nemohli pomoct další lidi, co jsou schopný dát góla (Budy s Markem). Každopádně jsme velmi suše odskočili na 3 : 1, fotbalisti poslali jednoho svýho vzpurnýho domů, čímž se zlepšili, ale za chvíli to bylo pro změnu 4 : 2 a teklo jim do bot. Pípa začal kopat bodla, ředitel Zdeněk unikal po křídle a Havlíček chytal najednou jak pánbů, do tý doby byl jak řešeto. Ještě jsem chtěl přidat kromě mýho gólu další dva, ale bylo to proti sluníčku. Náhodně jsme dostali další 3 góly, pak 1 dali a 1 dostali, takže nakonec jsme to smolně prosrali 5 : 6, pokud se tam nestal nějaká početní chyba. Jak říkám, smůla ! Byl jsem sice vyhlášenej nejlepším hráčem zápasu, celkem po zásluze, ale co naplat. Příští rok bude mazec.


Jan Koller (Béla)

Turnaj v chaloupkach

Opet jsem vyrazil s druzstvem Blue Fox na turnaj a bylo to mnohem lepší, nez minule. Prihlásil jsem nás radši sám a to jako první druzstvo, byli jsme tedy v hlavním turnaji. Jinak se turnaj velice podaril a shrnul bych ho temito postrehy:
Co se opakovalo:

• Prohráli jsme dva krát s jedním druzstvem, a to 1:2 a 0:2 a opet smolne. Ve tretím setu jsme ješte proti Bezmozkum vedli 8:6 ale šnura sedmi Melounových nahrávek do hajzlu (prerušená jednou, která se dala, ale do hajzlu jí poslal Borous) se nedala uz dohnat.

Co mne potešilo:

• Posíleni o Ferdu jsme v semifinále porazili Bílou Horu 2:1 po pekném výkonu a nekolika hádkách se souperem i s rozhodcími.
• Ferda mne pochválil.

Co mne zarmoutilo:

• Nezablokoval jsem Oldu a on mne zablokoval asi desetkrát.

Co mne pobavilo:

• Prekvapivý odchod druzstva zen Vodních Staveb ze souboje o tretí místo po té, co rozhodcí pripocítal souperkám deset bodu.
• Ozralej pruvodcí ve vlaku.

Co mne rozesmálo:

• Dlouhý cas pred semifinálem jsme si krátili vyprávením vydarených erotických historek našich spoluhrácu z dávné a prekvapive i z velice nedávné minulosti.

Co mne prekvapilo:

• Výkon Plamínka na stredu a jeho sehranost s Melounem.

Co bych rekl na záver:

• Kvalitu turnaje podtrhla ješte velice chutná výhra a osvezující koupel v nedaleké nádrzi Záskalská, o které jsem doposud pouze cetl v ichtyologické literature a celková vstrícnost a príjemnost poradatelu.
• Na škodu byla pouze malá úcast kvalitnejších druzstev, z osmi se dalo zahrát se tremi (a to ješte jedno z nich ani nemelo mozky).

Budy

Turnaj sestek na OSK

Tak jsem zase po dlouhé době vyrazil na nějaký letní turnaj a mé zážitky byly tak silné, že jsem se rozhodl sepsat aktualitku.
Byl jsem domluven s Borousem, jehož jsem, jak se později ukázalo, chybně považoval za hlavního organizátora, už asi 14 dní předem a sestava (Houba, Ferda, Džon, Meloun, Plamínek) slibovala slušnou hru, a tak jsem se celkem těšil. A když se k našemu družstvu přidal ještě Béla, vypadalo to opravdu slibně.
A tak jsem v půl šestý ráno za mírného deště vyrazili z Plzně vlakem ku Praze, kde nás, teda mně a Lenku, nabrali Béla s Bárou a zamířili jsme k Medníku. Déšť trochu zhoustnul, ale pořádná sprcha teprve měla přijít. Sice jsme lehce zabloudili, ale po deváté jsme pod protrhávající se oblohou již sestupovali k promočeným hřištím na OSK.

Aktualita z TV finále na Vranově pojednávající o tom, kdo mě nezablokoval.

V TV finále na Vranově se mi celkem dařilo. Nezablokovali mě tito : hlavní rozhodčí, Luboš Vašina, 1.000 přítomných diváků, naši, ani jeden z pinglů penzionu Volaréza, Tonda a podavači míčů.

Ani si neprdli tito : spodní rozhodčí, výmarský ohař M. Novotného a polští rekreanti.

Zablokovali mě tito : Strom, Serž, Jarin, Bubák, Čučva a Knedlík, a to vždycky.

Fakt príma zápas. To bych zhořk !!!  Příště nejedu.

25.7.2000

trpce : Béla

Vranovské léto 2000 – finále antukové ligy

Tak tohle asi nikdo nečekal. Byl to úžasnej víkend a chtěl bych hned v úvodu poděkovat klukům za to, co ve Vranově předváděli. Opět jsme dokázali rozbrečet pár mančaftů, kteří si mysleli, že nás spláchnou za půl hodinky. Začalo to hned ráno, kdy jsme nastoupili zřejmě k nejdůležitějšímu zápasu ve skupině. V teibreaku to s námi již nevypadalo dobře, za stavu 13:10 pro Čmoudy již nikdo nečekal žádný zázrak, ale najednou to bylo 13:13 a začalo se znovu. Pak nastal zřejmě rozhodující okamžik celého turnaje, kdy za stavu 14:13 Čmoudi podávali a Wenda suše otáčí kolem Raka na 14:14. No a pak už jenom dva bločky a bylo to doma. Bejt Wendou, tak bych asi dal panáky i když samozřejmě bude tvrdit, že to byla rutina. Tak tohle se tedy náramně povedlo. S Myjavou a Libercem nebylo celkem moc práce, takže jsme i přes večerní porážku se Zlínem dopluli do semifinále, kde se to jenom hemžilo reprezentanty. Jelikož jsme všichni cítili, že by se v neděli mohl povést životní úspěch, pojali jsme večer trochu opatrněji než obvykle a vešli jsme se s přehledem do normy.
V neděli jsme pak nastoupily v semifinále proti zřejmě do té doby nejlepšímu týmu Čtveráků. V prvním setu nás porazili celkem jasně, ale v koncovce druhého setu se nám povedlo pár dobrých akcí, Čtveráci znervózněli a výsledkem toho byl vyhraný druhý set. Teibreak byl celkem dost na nervy. My cítili obrovskou naději na úspěch, Čtveráci cítili potupu. Naštěstí my jsme měli nervy silnější a tak se stalo, že po šňůře asi šesti bloků, kdy to postupně dostali do hlavy Nekola, Hadrák, Novák a smolně i Děda jsme proměnili druhý matchball a postoupili do finále. Ta radost se samozřejmě nedá popsat, ale pocit to byl úžasnej. Večer jsme si plánovali, že když se nám to povede, řekneme Hadrákovi, že prohrát s mistry není hamba nebo že si prohráli finále, ale nakonec jsme ho nechali osamoceného se svým smutkem. Ono to totiž vypadalo, že by došlo k potyčce a my jsme sebou neměli ani Pancála ani Borouse. Kluci od Čveráků si pak sedli do koutku, kde poctivě zpytovali svědomí a povídali si v podobném duchu, jako kdysi Dobřichovice. Jeden příklad za všechny “Nějakej stosedmdesáticentimetrovej šestnáctiletej blonďák Tě tady blokuje………….co blokuje, to je jenom tudum, tudum…..”. Pak jsme samozřejmě ihned začali vařit mobily a volali do všech stran, aby všichni naši známí i neznámí zasedli ve čtyři hodiny k televizorům a koukli se na pořádnej volejbal. Mezitím probíhala příprava televizního finále a jelikož nás nikdo neznal, museli kluci od televize pořádně máknout, aby všechno stihli připravit. Prostě jsme jim to kompletně pokurvili.
No, mezi námi, finále už tak slavný nebylo. Začalo to již tím, že jsme si museli vzít jiné dresy, jelikož ty naše neměly čísla. První set jsme projeli celkem hladce, jelikož já jsem hrál blbě, a na Popelku jsme si bohužel ani nešáhli. V druhém setu to vypadalo o něco lépe, ale nakonec jsme stejně celkem jasně slehli. No neva, každej den není posvícení. Důležitý však je, že nás zase nenávidí víc lidí a upevnili jsme si tak velmi tvrdě budovanou imáž modrého moru. Myslím, že letos modrej mor na Moravě přežilo jenom pár vybraných jedinců. Chcípnou příští rok.

24.7.2000
Lukáš Kouba

Jó v Perštejně, to už bylo jiný kafe.

Po zkušenostech z Hodslavic jsme do Perštejna odjížděli raději v sobotu ráno. Turnaj začal kvalitně – že prostřihám první zápas, na to už jsem si zvykl. Ale že budu k tomu ještě hlídat míč a dělat kapitána, tak to už bylo fakt potupný. Celou cestu pršelo a za mírného deště jsme také nastupovali k našemu prvnímu zápasu. Kurt byl kvalitní, kdo se rozběhl, tak nezabrzdil. Podle toho také vypadala úroveň hry. Tento zápas jsme po obrovském nerváku vyhráli v taibreaku asi 18:16. Později se ukázalo, že to byla naprosto zbytečná výhra. Po tomto zápase totiž začalo pršet zase o něco více a tak se turnaj přerušil do nedělního rána. Takže nám nezbylo nic jiného, než zalézt do restaurace a dát si nějaké to pivo.

Takhle nějak jsem viděl turnaj v Hodslavicích.

Jelikož jsme vynechali v aktualitách dva turnaje, tak jenom pár vět ke každému z nich. Po vcelku úspěšných Dobřichovicích jsme vyrazili s velkými ambicemi do Hodslavic. No a podle toho jsme taky dopadli. První chybou bylo, že jsme jeli v pátek, druhou že šli do restaurace a poslední, že mamka měla novej mobil. V živote jsem nějakej mobil neoslavoval tak intenzivně. Omlouvám se Pepovi, že jsem ten woodoo Absint nevypil, ale už jsem fakt nemohl a zřejmě by mě vyprovodil za ním. No abych to shrnul, všichni říkali, že jsme měli pár panáků, no nicméně já jsem měl pocit, že jsem vypil sud zelený a zapil ho vyjetým olejem. Pro dokreslení mého stavu v sobotu dodávám, že ačkoliv bylo 40 stupňů a všichni se opalovali, já jsem chodil v teplé teplákovce a třásl jsem se zimou.

Tak nám začala antukovka.

Na začátku je nutno zmínit, že jsme ji začali v úplně novém složení. Asi po padesáti letech se vyměnila generace i v základním kádru “Albertova”. 17.6.2000 pár pitomců v čele s Vojtou, Lukášem, Schibem a Wendelínem koupilo licenci na užívání ochranné známky “Albertov” a položili tak základ nové éře, která se bude samozřejmě pyšnit pouze samými výhrami a to jak volejbalovými tak restauračními. Kupní cena byla vzhledem k pověsti značky vydřidušská, ale nakonec byla zaplacena v řádném objemu. K tomu se nám přidala jedna funkce “HV” (prý hlavní volejbalista) nebo “VH” (velký hovno), už si nepamatuji pořadí písmen, ale tyto dvě byla zaplacena. A navrch přispěchal se svou troškou také John Hammer, kvůli jehož narozeninám na Rošboud vlastně jezdíme. Na splnění těchto všech závazků jsme měli původně pouze asi jen hodinu a jako už mnohokrát se zdálo nemožné všechno stihnout, ale opět jsme nad časem zvítězili. O konci večera toho moc nenapíšu, jelikož se mi toho moc nevybavuje……..

Volejbalistům MFF unikla baráž

P r a h a - Zřejmě jen pomalý rozjezd do soutěže nedovolil prvoligovým volejbalistům z Prahy pomýšlet na ještě vyšší příčky ve druhé nejvyšší soutěži. Mezi pražskou mužskou elitou v extralize metropole zastoupení nemá - skončil tým MFF druhý a Technika v roli nováčka pátá. "V okolí Prahy se v tomto ročníku na malém prostoru soustředil kvalitní volejbal," všiml si trenér MFF Ladislav Bičík. Silná konkurence v regionu, kde se za MFF seřadily Dobřichovice s Benátkami a Technikou, pomohla týmu ke slušnému výsledku s prakticky nezměněným kádrem. Před Vánocemi sice skončil jediný univerzál Vlasák a zdraví zradilo i dvoumetrového blokaře Pavelku, ale po dlouhé nemoci se zase vrátil Bělík. Tým dál vedou zkušení Hromíř na bloku, Kouba na smeči a nahrávač Honzík. "A sponzor Techniserv nás drží v soutěži," připomněl Bičík. Technice, s níž měla MFF zápasovou bilanci 2:2, chyběly k lepšímu umístění zkušenosti, kádr má široký. "Párkrát jsme zbytečně těsně prohráli jen proto, že si soupeři víc věřili," podotkl trenér Techniky Petr Musil.
1. liga muži, 39. a 40. kolo: Dobřichovice - MFF Praha 3:0, Staré Město - Tábor 3:1, Poštorná - Č. Budějovice 3:0, Technika Praha - Havířov 3:0, Benátky Č. Třebová 3:1, Staré Město - Č. Budějovice 3:1, Poštorná - Tábor 3:1, Technika Praha - Č. Třebová 3:2, Benátky - Havířov 1:3.

             1. Havířov 36 30 6 94:39 66
             2. MFF Praha 36 26 10 85:52 62
             3. Dobřichov. 36 24 12 85:55 60
             4. Benátky 35 24 11 82:65 59
             5. Technika 36 18 18 74:70 54
             6. Č. Třebová 36 15 21 70:79 51
             7. St. Město 35 15 20 70:70 50
             8. Poštorná 36 13 23 57:84 49
             9. Č. Buděj. 36 10 26 55:87 46
             10. Tábor 36 4 32 33:104 40

Mfdnes

Není to nic moc, existují i smutné aktuality.

V sobotu 11. března sehrál Pepík Jinoch svůj poslední mač za Matyku. Bohužel v něm na rozdíl od těch mnoha předcházejících volejbalových prohrál. Už s námi nikdy nezasedne ve Fordu, hned za Fitipaldiho, do IT oddělení, už se nebude potýkat s  nemilosrdným mariášníkem Holousem při zájezdech na Moravu a nevyzkouší si na nás žádnou z afrických nebo latinskoamerických rozcviček. Nějakou geniální taktiku pro zápas nám vnukne z větší dálky a pak se bude jen tiše dívat, jak třeba utrápíme Dobi nebo Starý Těsto. Ani pod palmy na Seychely už se společně nevypravíme. Taky není jasné, kdo vyhraje Albeřské čtyřky, když je Pepík vyhrával v posledních letech s téměř železnou pravidelností. Nedá se nic dělat.

Béla

Tak jsme jim to zase nasekali

MFF - Sokolíci z Dobřichovic 3 : 0 (všechno kolem dvaceti bodů)
středa 9.2.2000, 20:00 - 20:52, Hostivař
Borci z D. vymysleli před středou novou taktiku. Minule jim nevyšla novinka - pár piv a 2 panáky. Jak teď na nás ? Vůbec nebudou nervózní, na zápase jim nebude záležet, nebudou si všímat rozhodčího, prostě budou v pohodě. Asi ji nedodrželi nebo co, ale byli vyklepaný jak startky, nekladli odpor. Soudruzi z NDR někde museli udělat chybu.

Zase jsme porazili Dobrichovice, takze je tu tak trosku filosoficka uvaha pana Lukase na toto nesmrtelne tema.

Abych řekl pravdu, s psaním této aktuality jsem tak trochu v rozpacích. Je zápas s Dobřichovicema opravdu tak významný nebo se snížil na úroveň zápasu s Táborem? Je to ještě pořád tak významná událost nebo pouhá nezáživná povinnost? Dříve bych se přikláněl spíše k prvé variantě, jelikož někteří z nás zápas brali opravdu prestižně, ale po zkušenostech z posledního klání se přikláním spíše k variantě druhé. Je to škoda, že kluci dobřichovický tak podléhají svému strachu z modré barvy, jejíž celistvost jemně narušují bílé proužky. Přitom bychom si mohli zahrát docela dobrý volejbal. Je to škoda hlavně vůči jejich věrným divákům, kteří se z nedalekého kraje vydávají vstříc nástrahám velkoměsta s jiskřičkou naděje, že by se to mohlo snad tentokrát přece jen povést.