MFF Volejbal – MFF Fotbal , 5 : 6 (smolně)

Jednoho krásnýho dopoledne jsme si na Albeři vyrazili do haly do Bystřice vypráskat fotbalisty MFF v sálovce. Hrálo se 4 + 1, takže vyvstal obvyklej problém, koho mám vzít s sebou, abych ho utáh. Nakonec se po vysilujícím konkursu štěstí usmálo na Oldeho Dominátora, Lukáše, Davise (s podmínkou ! – za ty nehezký kecy, co měl přes rok), Pekyho a Holoprda. Jak vidno, jen jeden kus na střídání, měl jsem obavu, jak to kluci zvládnou na fyzicku, přece jen sálovka není maraton (při něm si každej jen trochu inteligentní běžec odpočine, viď Lukáši). Hráli jsme na 4 krát 15 minut, rozhodčí byl Honza Čolina a pěkně nás řezal. Už od začátku mi bylo divný, že si mě ty mizerové dost natěsno hlídají, asi měli u nás v táboře zvědy, nebo se něco prosáklo z mýho minulýho angažmá ve Strakonicích. Šli po mně jak vosy. Zřejmě to jediný umožnilo dát sem tam góla taky jinejm našim míčovejm kouzelníkum (většinou jsem jim musel nahrát). Unikal jsem, střílel, bránil, dělal skluzy a rozštěpy, jezdil podél lajn a rozséval v obraně soupeře zmar a zkázu a říkal každýmu, co má dělat – některý to stejně ke svý škodě nechtěli pochopit. Škoda, že mi nemohli pomoct další lidi, co jsou schopný dát góla (Budy s Markem). Každopádně jsme velmi suše odskočili na 3 : 1, fotbalisti poslali jednoho svýho vzpurnýho domů, čímž se zlepšili, ale za chvíli to bylo pro změnu 4 : 2 a teklo jim do bot. Pípa začal kopat bodla, ředitel Zdeněk unikal po křídle a Havlíček chytal najednou jak pánbů, do tý doby byl jak řešeto. Ještě jsem chtěl přidat kromě mýho gólu další dva, ale bylo to proti sluníčku. Náhodně jsme dostali další 3 góly, pak 1 dali a 1 dostali, takže nakonec jsme to smolně prosrali 5 : 6, pokud se tam nestal nějaká početní chyba. Jak říkám, smůla ! Byl jsem sice vyhlášenej nejlepším hráčem zápasu, celkem po zásluze, ale co naplat. Příští rok bude mazec.


Jan Koller (Béla)