Osud byl tentokrát nemilosrdný a svým způsobem spravedlivý,
k psaní aktuality jsem byl vlastně předurčen tím, že se stále zraněnou
rukou jsem v obou zápasech usedl na místo asistenta a byl jsem tedy svým
způsobem nejpovolanější bedlivě sledovat, co se na hřišti děje, a podat o tom
svědectví. Mohl jsem se tedy dobrovolně přihlásit a ušetřit si tak trapas ve
střižbě, kde jsem se několikrát neúspěšně snažil pozvednout zašlou slávu
svatých nůžek, ale jak už Koube ve své dřívější aktualitě poznamenal, časy se
mění.
Musím uznale říci, že laťku psaní, resp. originality
aktualit pozvedli Kulich a Zdenán opravdu vysoko, pouze Malinova mi přišla
taková nemastná, neslaná, ale to je jistě věc názoru. Přemýšlel jsem, čím bych ozvláštnil
tu svoji. Výlet do Ervěnic, podle toho, co jsme cestou viděli (nebo občas taky
neviděli), by se nejvíce slušelo popsat asi v romštině, tou ale nevládnu
stejně jako jinými nářečími, takže jsem se rozhodl ji napsat prostě spisovnou
češtinou, což ale – jak tak čtu občas naši konferenci - může spoustě lidí
připadat jako jazyk vyhynulých druhů.
