pondělí, dubna 07, 2014

Návrat do reality

                Tak už potřetí v této sezóně na mě padla povinnost napsat aktualitu. Musím se konečně naučit stříhat. Měl jsem to usnadněné tím, že oba zápasy se vysílaly na stránkách www.tvcom.cz a byl zde i záznam. 

                Po naší spanilé jízdě druhou polovinou základní části ligy a celým play-off, nás čekal nelehký úkol v baráži o extraligu, kterou jsme hráli proti týmu ze Starého Města. Kladli jsme si otázku jaký je  rozdíl mezi vítězem první ligy a nejhorším týmem z extraligy. Po vyhraném finále v Chocni samozřejmě následovala týdenní tréninková pauza, kdy se hrál pouze fotbálek, po které jsme se do tréninku vrátili v dobré náladě. Přece jenom titul z první ligy byl náš a to hřálo u srdce. Ve čtvrtek po tréninku byla naplánovaná schůze o tom, jak k baráži přistoupíme. Došlo se k závěru, že budeme chytřejší po víkendu, až uvidíme, jaké kvality má soupeř.
                Zápasy se pro nás nezvykle hráli až v sobotu a v neděli, což znamenalo jistou výhodu vyhnutí se dopravním problémům na D1, avšak drobným zácpám jsme se ani tak nevyhnuli. Čekala nás dlouhá cesta, proto byl odjezd všech čtyř vozidel plánován již do dopoledních hodin, s plánem společného obědu v Ostrovačicích u sjezdu na 178 kilometru dálnice. Sem dorazily však jen 2 auta, jejichž řidiči si pamatovali číslo sjezdu a nepotřebovali jméno vesnice na ceduli u sjezdu z dálnice. Ostatní dvě auta tedy hledala možnost k obědu jinde. Do „Staráku“ jsme dorazili s předstihem, proto jsme se jeli nejdříve ubytovat do hotelu Morava. Pak už jsme mířili do haly.

pátek, dubna 04, 2014

Playoff finále – jiná soutěž aneb 27 vyhraných setů

Finálová bitva o první místo v první lize se přesunula po dvou vítězných utkáních k hostům do východočeské Chocně. Celý týden jsme samou nedočkavostí proháněli beachvolleybalový míč po všech koutech tělocvičny a večery trávili v posilovně. Pověrčivost je někdy vrtkavá jako počasí, a když už je šňůra vítězných utkání dlouhá 16 zápasů, tak si každý setsakramentsky rozmyslí jakýkoliv větší zásach do denních rituálů. Vítr do plachet nám přidal navrátilec a pošramocené pravítko č.2 Malináč, který se ukázal na druhém tréninku v sezóně a balkón málem kapituloval. A ten samý vítr nám zase vzal Tury a jeho nový jarní sestřih i přes všechny přednášky zarostlých vousáčů. Krátké ohlednutí – MFF – Choceň 4:0 (12:3), zatím pokaždé jsme soupeře překvapili novým uskupením kádru či předvedenou hru, Jednu aktualitu jsem už na Choceň psal, ach ten prokletý Rohlík (Pozn. autora). Monopost MFF1 Edgara Davise vyrazil z holešovického pitstopu na čas s celou posádkou. Překvapením dne bylo Kulichovo vítězství o post navigátora a čestné sedadlo v přední části vozu. Naučná trasa po krásách České republiky vedla pod pyšně týčící se Kuňkou (pro neznalé turisty státní hrad Kunětická hora) kolem prosperujícího kiosku s točenou zmrzlinou v přilehlé vesnici, přes technickou stavitelskou pámátku v podobě železného mostu přes Labe, který ani náš coach o 5 let nepamatuje, když ho sešroubovali v roce 1947 a od té doby slouží svému účelu a je vyhledáván hordami motoristů čekajících nekonečných frontách s touhou vychutnat si ten zážitek úzkého přejezdu na druhou stranu řeky. Do choceňského volejbalového stánku Pod Sakem jsme dorazili s luxusním časovým náskokem, jenž byl následně proměněn v konzumaci vynikající domácí klobásky s hořčicí. Do šatny dorazili všichni včas a Standa měl k dispozici kompletní soupisku hráčů kromě nadšeného rolbaře a úspěšného zahradníka v jedné osobě, který musel odjet na mezinárodní konferenci pěstitelů ředkviček 2014 konanou letos v Londýně. Tabulka a magnetky upozornily na situace, kterým jsme se měli vyvarovat a mohlo se jít do vyhřáté bíložluté haly. I přes úžasné zázemí choceňského klubu objevil KD a jeho spolek náruživých pinkačů zásadní chybu ve vybavení. Totální absence basketbalových košů !!! Dokonce ve všech místnostech !!!. Rozšiřující rozmrzelost v týmu jsme zahnali poklusem kolem hřiště. Padesátka fanoušků se od poslední návštěvy Chocně rozrostla na úctyhodné dvousetčlenné publikum v modrožlutých barvách vybavené bubnem, pokličkami a různými zvuk vyluzujícími povzbuzovadly. V přátelské atmosféře jsme si potřásli pravicemi se soupeřem a s údivem jsme nastupovali na palubovku jakmile nás pořadatelé po jednom vyhlašovali. Kulich si připadal jak na mistrovství Evropy v televizi a škoda, že se nečetli i přezdívky.