Jak to tak chodí, provokativní poznámky v knize tváří (zkráceně FB) osud spravedlivě potrestal. Nůžky se v kámen obrátily a čest psát aktualitu zůstala v mých, trochu nešťastných, rukách. Na rozdíl od bohatých studentů musím živit rodinu, a tak raději těch pár řádek sesmolím, než platit 600 do kasy, přestože vzpomínky nejsou valné..skoro mám pocit, že se nic zvláštního nestalo.
Chatrné zážitky z volejbalu jsou naštěstí bohatě kompenzovány jinými oblastmi života. Ještě, že chodím do práce, a tak, jinak bych vlastně nic nezažil. A hlavně, ještě, že je příležitost psát aktualitu a notně si pobrečet na adresu všeho, co mne zrovna prudí, alespoň to člověk nemusí dusit v sobě.
Pátek začal, jako většina všedních dní v 5:20 budíkem, který jsem zapomněl přenastavit na 5:50, protože výjimečně potřebuji spustit systém, aby v tichosti pracoval a hodina cesty do práce nezůstala v napjatém plánu nevyužita. Na náladě to člověku nepřidá, ale stanou se i horší věci… Co čert nechtěl, nastavení parametrů a zběžná kontrola vstupních dat se ze standardních 10 minut protáhne na 2 hodiny domlouvání, proseb, nadávek a opravování. V 8:30 vyrážím směr práce jako na koni a vyhlížím poklidný pátek s ambicemi spravit si během oběda náladu novým dílem Autobazaru Monte Carlo a Jídla s.r.o. z dílny stream.cz. Do práce dorážím s krásným pozdním příchodem 30 minut, který kupodivu nezůstane bez povšimnutí a povzbudivých poznámek všech kolegů.
Kvalitní ranní příprava se během prvních 5 minut v kanceláři rozsypala jako domeček z karet a začalo se roztáčet kolo problém --> IT --> Externí dodavatel --> řešení --> IT --> nové dva problémy --> jiný externí dodavatel… Bohužel, toto kolo bylo nejspíš napojeno na parní stroj, který se v chladném ránu zahříval jen velmi neochotně a o pohybu vpřed by se dalo s úspěchem pochybovat. V 10 dopoledne jsem vzdal naděje upínané k 10 minutám odpočinku u nových videí, ve 2 i na samotnou pauzu na oběd, ve 4 už je jasné, že je vše ztraceno a začínáme pouze zachraňovat přípravu na pondělí, abychom mohli kancl zamknout s pocitem, že se něco hnulo.
Jak to tak chodí, svatá trojice:
• Uživatel, který v zásadě rozumí problému, může ho najít a oznámit, ale nemá právo ho analyzovat ani spravit,
• IT, které má právo řešit i spravovat, ale absolutně netuší, v čem je problém natož co by ho mohlo způsobit,
• externí dodavatel, který může zjistit, v čem je problém, ale tendence upozorňovat na vlastní chyby, které bude muset následně zadarmo spravovat, nikdy není úplně velká. Navíc je pátek a to příliš na aktivitě nepřidá nikomu…
Přinesla své ovoce a pátek kdyby vůbec nenastal, patrně bychom produktivitu práce nesnížili i přes plné vyčerpání kapacit 4 lidí z čmss a 2 externích (s plným pátečním nasazením). Trn z paty mi tahá Lukáš, který v 17:15 oznámí odjezd do haly, čímž své dosavadní nasazení měním také na páteční, rozsypu úkoly na pondělí po mailech, incidenty do tří systémů pro řízení chyb (protože mít jenom jeden, to je pro amatéry) a nechávám se odvézt na Hostivař, trochu si spravit náladu.
Chatrné zážitky z volejbalu jsou naštěstí bohatě kompenzovány jinými oblastmi života. Ještě, že chodím do práce, a tak, jinak bych vlastně nic nezažil. A hlavně, ještě, že je příležitost psát aktualitu a notně si pobrečet na adresu všeho, co mne zrovna prudí, alespoň to člověk nemusí dusit v sobě.
Pátek začal, jako většina všedních dní v 5:20 budíkem, který jsem zapomněl přenastavit na 5:50, protože výjimečně potřebuji spustit systém, aby v tichosti pracoval a hodina cesty do práce nezůstala v napjatém plánu nevyužita. Na náladě to člověku nepřidá, ale stanou se i horší věci… Co čert nechtěl, nastavení parametrů a zběžná kontrola vstupních dat se ze standardních 10 minut protáhne na 2 hodiny domlouvání, proseb, nadávek a opravování. V 8:30 vyrážím směr práce jako na koni a vyhlížím poklidný pátek s ambicemi spravit si během oběda náladu novým dílem Autobazaru Monte Carlo a Jídla s.r.o. z dílny stream.cz. Do práce dorážím s krásným pozdním příchodem 30 minut, který kupodivu nezůstane bez povšimnutí a povzbudivých poznámek všech kolegů.
Kvalitní ranní příprava se během prvních 5 minut v kanceláři rozsypala jako domeček z karet a začalo se roztáčet kolo problém --> IT --> Externí dodavatel --> řešení --> IT --> nové dva problémy --> jiný externí dodavatel… Bohužel, toto kolo bylo nejspíš napojeno na parní stroj, který se v chladném ránu zahříval jen velmi neochotně a o pohybu vpřed by se dalo s úspěchem pochybovat. V 10 dopoledne jsem vzdal naděje upínané k 10 minutám odpočinku u nových videí, ve 2 i na samotnou pauzu na oběd, ve 4 už je jasné, že je vše ztraceno a začínáme pouze zachraňovat přípravu na pondělí, abychom mohli kancl zamknout s pocitem, že se něco hnulo.
Jak to tak chodí, svatá trojice:
• Uživatel, který v zásadě rozumí problému, může ho najít a oznámit, ale nemá právo ho analyzovat ani spravit,
• IT, které má právo řešit i spravovat, ale absolutně netuší, v čem je problém natož co by ho mohlo způsobit,
• externí dodavatel, který může zjistit, v čem je problém, ale tendence upozorňovat na vlastní chyby, které bude muset následně zadarmo spravovat, nikdy není úplně velká. Navíc je pátek a to příliš na aktivitě nepřidá nikomu…
Přinesla své ovoce a pátek kdyby vůbec nenastal, patrně bychom produktivitu práce nesnížili i přes plné vyčerpání kapacit 4 lidí z čmss a 2 externích (s plným pátečním nasazením). Trn z paty mi tahá Lukáš, který v 17:15 oznámí odjezd do haly, čímž své dosavadní nasazení měním také na páteční, rozsypu úkoly na pondělí po mailech, incidenty do tří systémů pro řízení chyb (protože mít jenom jeden, to je pro amatéry) a nechávám se odvézt na Hostivař, trochu si spravit náladu.
MFF Praha - SG LD Brno B
3:2 (-23, -22, 23, 21, 12)
Do šatny dorazíme v půl a světe div se, plný dům lidí. Takováhle účast na tréninku obvykle není ani 5 minut po začátku. Každopádně plán postavit hřiště, abychom měli víc času na rozcvičku hatí baskeťáci, kteří náš kurt okupují a nehodlají se ze získaných pozic stáhnout.
Příprava, výjimečně v malé zasedačce, je jednoduchá - v Brně jsme prohráli kvůli příjmu (a dvěma balónům zdarma, které Tom zvládl přijmout na polovinu soupeře, čímž se tým definitivně psychicky sesypal), takže to se nadlepší, protože hrajeme doma, kde tak dobře podávat nebudou, Tom už balóny zdarma přes nedává a navíc na účko dáme Hynka, aby se dalo přijímat ve čtyřech. S takovou konstalací se nedá prohrát.
Rozhodčí, proslulý spíše svými karetními než volejbalovými výkony (Nymburk by mohl vyprávět), zahajuje hru a Licek sází eso mezi naše 4 přijímající borce. Tím se jako tradičně hroutí celá předzápasová příprava a začínáme partyzánský průzkum alternativních cestiček k vítězství. V hlavě mi zůstal dojem, že přijato docela bylo, přesto nám během prvního setu dali Brňáci 5 es (což není málo), z toho 4 byla z ruky soupeřova hlavního servismana. Horší je, že se nescházíme na útoku, natož na bodovkách, to je tradiční úskalí. Kratší náhry končí pod našima nohama ranou o blok, delší náhry míčem zdarma přes, kupodivu ani jedna varianta na náladě v týmu ani k vylepšení skóre nepřispěje.
Co je důležité, Hýňa podává standardní výkon bez výraznějších chyb, čapne v poli, přitvrdí útok a oproti předchozím sezónám konečně dává do servisu tolik síly, jako na trénincích. Kromě dobrého pocitu bojovnosti z toho plyne i naděje, držet se soupeři za zády a pokusit se, aby se povedlo ještě něco dalšího. Nejdůležitější to ale je pro mne a pro Vosiče, protože se v klidu můžeme věnovat kondiční přípravě doprovázené povzbuzováním našich podávajících a nemusíme se angažovat v týmové atmosféře na hřišti - něco na pomezí zoufalého pláče a nenávistného souboje pohledů všech proti všem.
Přes matný výkon (sem tam ředěný Kubovou slušnou smečí středem a Hynkovým servisem na bod) dotahujeme set do stavu 19:21, který rozhodně není beznadějný. Naštěstí se vypjaté chvilky v koncovce za stavu 23:24 ujímá Kulich, muž bez nervů a slitování, a ukončuje set servisem pod tribunu, aby se všechny negativní emoce družstva vybily do nastaveného hromosvodu a do druhého setu mohlo mužstvo nastoupit bez jiných osobních konfliktů. Podle mého to byl šikovný psychologický tah.
Druhý set se ale i přes psychický reset odehrává ve stylu toho prvního. V poli nečapnem nic, Brno nepodává špatně, smečaři brečí z kratších náher a nedaří se jim prosadit. Přesto všechno, opět dotahujeme set do otevřeného stavu 19:21. A opět bez příznivého výsledku.
Jeden by mohl i myslet, že si děláme naschvály, když Vosič před třetím setem prohlásil: "Alespoň to budeme mít brzy za sebou a dorazím do Týna trochu včas." A jako by se náhle projasnilo, sem tam se něco i povede. Hlavně vstal z mrtvých Parky, který první 2 a půl setu nebyl vidět. Začnou se skládat míče z hlavního kůlu, i pajp se povede a klíčový stav 21:19 je konečně v náš prospěch, stejně jako celý set. Tým se raduje, Vosič začíná zachmuřeně počítat, v kolik že to vlastně do toho Týna dorazí.
Čtvrtý set se karty obrací. Soupeři se přestává dařit podání a ve chvílích, kdy v prvních dvou setech přichází eso najednou Brňáci kazí. Oproti tomu, za mff dá podání už i Kulich a co víc, dá podání nad míru úspěšné. Jako vrchol výkonu se povedlo, že Tom hned 2x po sobě čapnul ránu po diagonále, což byl v dosavadnímu průběhu (celé soutěže) jev málo vídaný. Přes vedení o 6 bodů sice vstupujeme do koncovky za tradičního stavu 21:19, ale co je důležité, vedeme. A jak to tak v tomhle utkání chodí, kdo vede 21:19, vyhraje i celý set, což pro nás znamenalo zlatem k nezaplacení jistý bod do celkového hodnocení soutěže.
Z tajbrejku si nepamatuju nic, ale vedli jsme 11:9, což by si každý numerolog amatér mohl přeložit jako že jsme vyhráli a nakonec tomu tak skutečně bylo - k úlevě všech zúčastněných. Po zápase jsme v 8 kusech zašli na 2 pivíčka, trochu spláchnout žízeň po dlouhém výkonu a na něco malého na zub. Vosič se vydal směrem na 140 km dlouhou cestu na jih a všichni ostatní směrem dom - což třeba pro mě znamenalo bezmála dvouhodinovou cestu na západ s příjezdem 23:45, takže by časově vyšlo lépe jet s Vosičem na pivo k Budějicím.
Abych průběh zápasu nějak přehledně a srozumitelně shrnul…
3:2 (-23, -22, 23, 21, 12)
Do šatny dorazíme v půl a světe div se, plný dům lidí. Takováhle účast na tréninku obvykle není ani 5 minut po začátku. Každopádně plán postavit hřiště, abychom měli víc času na rozcvičku hatí baskeťáci, kteří náš kurt okupují a nehodlají se ze získaných pozic stáhnout.
Příprava, výjimečně v malé zasedačce, je jednoduchá - v Brně jsme prohráli kvůli příjmu (a dvěma balónům zdarma, které Tom zvládl přijmout na polovinu soupeře, čímž se tým definitivně psychicky sesypal), takže to se nadlepší, protože hrajeme doma, kde tak dobře podávat nebudou, Tom už balóny zdarma přes nedává a navíc na účko dáme Hynka, aby se dalo přijímat ve čtyřech. S takovou konstalací se nedá prohrát.
Rozhodčí, proslulý spíše svými karetními než volejbalovými výkony (Nymburk by mohl vyprávět), zahajuje hru a Licek sází eso mezi naše 4 přijímající borce. Tím se jako tradičně hroutí celá předzápasová příprava a začínáme partyzánský průzkum alternativních cestiček k vítězství. V hlavě mi zůstal dojem, že přijato docela bylo, přesto nám během prvního setu dali Brňáci 5 es (což není málo), z toho 4 byla z ruky soupeřova hlavního servismana. Horší je, že se nescházíme na útoku, natož na bodovkách, to je tradiční úskalí. Kratší náhry končí pod našima nohama ranou o blok, delší náhry míčem zdarma přes, kupodivu ani jedna varianta na náladě v týmu ani k vylepšení skóre nepřispěje.
Co je důležité, Hýňa podává standardní výkon bez výraznějších chyb, čapne v poli, přitvrdí útok a oproti předchozím sezónám konečně dává do servisu tolik síly, jako na trénincích. Kromě dobrého pocitu bojovnosti z toho plyne i naděje, držet se soupeři za zády a pokusit se, aby se povedlo ještě něco dalšího. Nejdůležitější to ale je pro mne a pro Vosiče, protože se v klidu můžeme věnovat kondiční přípravě doprovázené povzbuzováním našich podávajících a nemusíme se angažovat v týmové atmosféře na hřišti - něco na pomezí zoufalého pláče a nenávistného souboje pohledů všech proti všem.
Přes matný výkon (sem tam ředěný Kubovou slušnou smečí středem a Hynkovým servisem na bod) dotahujeme set do stavu 19:21, který rozhodně není beznadějný. Naštěstí se vypjaté chvilky v koncovce za stavu 23:24 ujímá Kulich, muž bez nervů a slitování, a ukončuje set servisem pod tribunu, aby se všechny negativní emoce družstva vybily do nastaveného hromosvodu a do druhého setu mohlo mužstvo nastoupit bez jiných osobních konfliktů. Podle mého to byl šikovný psychologický tah.
Druhý set se ale i přes psychický reset odehrává ve stylu toho prvního. V poli nečapnem nic, Brno nepodává špatně, smečaři brečí z kratších náher a nedaří se jim prosadit. Přesto všechno, opět dotahujeme set do otevřeného stavu 19:21. A opět bez příznivého výsledku.
Jeden by mohl i myslet, že si děláme naschvály, když Vosič před třetím setem prohlásil: "Alespoň to budeme mít brzy za sebou a dorazím do Týna trochu včas." A jako by se náhle projasnilo, sem tam se něco i povede. Hlavně vstal z mrtvých Parky, který první 2 a půl setu nebyl vidět. Začnou se skládat míče z hlavního kůlu, i pajp se povede a klíčový stav 21:19 je konečně v náš prospěch, stejně jako celý set. Tým se raduje, Vosič začíná zachmuřeně počítat, v kolik že to vlastně do toho Týna dorazí.
Čtvrtý set se karty obrací. Soupeři se přestává dařit podání a ve chvílích, kdy v prvních dvou setech přichází eso najednou Brňáci kazí. Oproti tomu, za mff dá podání už i Kulich a co víc, dá podání nad míru úspěšné. Jako vrchol výkonu se povedlo, že Tom hned 2x po sobě čapnul ránu po diagonále, což byl v dosavadnímu průběhu (celé soutěže) jev málo vídaný. Přes vedení o 6 bodů sice vstupujeme do koncovky za tradičního stavu 21:19, ale co je důležité, vedeme. A jak to tak v tomhle utkání chodí, kdo vede 21:19, vyhraje i celý set, což pro nás znamenalo zlatem k nezaplacení jistý bod do celkového hodnocení soutěže.
Z tajbrejku si nepamatuju nic, ale vedli jsme 11:9, což by si každý numerolog amatér mohl přeložit jako že jsme vyhráli a nakonec tomu tak skutečně bylo - k úlevě všech zúčastněných. Po zápase jsme v 8 kusech zašli na 2 pivíčka, trochu spláchnout žízeň po dlouhém výkonu a na něco malého na zub. Vosič se vydal směrem na 140 km dlouhou cestu na jih a všichni ostatní směrem dom - což třeba pro mě znamenalo bezmála dvouhodinovou cestu na západ s příjezdem 23:45, takže by časově vyšlo lépe jet s Vosičem na pivo k Budějicím.
Abych průběh zápasu nějak přehledně a srozumitelně shrnul…
DECLARE
@TeamA varchar(max) = 'MFF'
,@TeamB varchar(max) = 'Brno'
,@ScoreA tinyint = 0
,@ScoreB tinyint = 0
,@SetA tinyint = 0
,@SetB tinyint = 0
;
CREATE TABLE #RESULTS(
[MFF] tinyint
, [Brno] tinyint
);
WHILE
(F_LineMax(@SetA, @SetB) < 3)
BEGIN
WHILE
(F_LineMax(@ScoreA, @ScoreB) < 21)
Or ((@SetA = 2) AND (@SetB = 2) AND (F_LineMax(@ScoreA, @ScoreB) < 11))
BEGIN
EXEC P_PlayRandomGame(@ScoreA, @ScoreB);
END;
IF @SetA = 2 AND @SetB = 2
BEGIN
IF @ScoreA = 11
BEGIN
SET @ScoreA = 15;
SET @ScoreB = @ScoreB + Rand(4);
SET @SetA = 3;
END;
ELSE BEGIN
SET @ScoreB = 15;
SET @ScoreA = @ScoreA + Rand(4);
SET @SetB = 3;
END;
END;
ELSE IF @ScoreA > @ScoreB
BEGIN
SET ScoreA = 25;
SET ScoreB = @ScoreB + Rand(4);
SET @SetA = @SetA + 1;
END;
ELSE IF @ScoreB > @ScoreA
BEGIN
SET ScoreB = 25;
SET ScoreA = @ScoreA + Rand(4);
SET @SetB = @SetB + 1;
END;
INSERT INTO #RESULTS VALUES (@ScoreA, @ScoreB);
SET @ScoreA = 0; SET @ScoreB = 0;
WAITFOR DELAY '00:03';
END;
EXEC P_SendResults2Vis(#Results);
DROP TABLE #RESULTS;
MFF Praha - Staré Město
3:1 (17, -21, 12, 23)
Když je celý den člověk fuč, sluší se a patří prohodit po příchodu domů alespoň pár slov s rodinou. Stejně tak, když je člověk 4 večery v týdnu v prachu na volejbale, sluší se poskytnout pomoc bližnímu (pomoc s hlídáním své vlastní dcery), když chce jít v sobotu na turnaj. Bohužel, když se tyhle 2 věci skloubí dohromady, šli jsme spát ve 2 a vstávali v 7, čímž se standardní sobotní program - celý den prospat, aby se člověk trochu spravil po deficitech utržených během pracovních dní, rozplynul jako pára nad hrncem.
Takový průběh soboty má výhody:
1. Člověk si zlepší obrázek sebe sama, že se snaží kompenzovat domácí nepřítomnost, jak může.
2. Vypadá to dobře před ostatními, že také dělám něco jiného, než chodím po nocích na volejbal do míst, kde se v podezřelé blízkosti nachází pivovar.
3. Přes celou prahu nemusím jet 2 hodiny mhd, ale budu mít odvoz, který cestu zvládne za 20 minut.
Má to i nevýhody:
1. Nedostatek spánku, který nesu extrémně těžce.
2. Ztráta možnosti na 2 hodiny zavřít oči v autobuse a odpočinout si.
No co, jsem hráč a hráči musí riskovat. Vzhledem k Hýňově formě a přítomnosti Vosiče je šance, že tým nějak významněji poškodím prakticky nulová a za tuhle cenu získaná trocha rodinné pohody rozhodně stojí. Navíc nás oproti pátku posílí na bloku Vláďa zvaný nezastavitelný, takže žádné obavy. V hale naštěstí nečekalo žádné překvapení (žádné nevyjasněné absence, na hřišti není kaluž, a jiné zajímavosti, které nás touhle sezónou provázejí).
Něco překvapivého se však přeci jen stalo. Například mne při pohledu na výsledky překvapilo, že jsme jeden set prohráli..byl jsem přesvědčený, že jsme to zvládli 3:0. Získali jsme, v tomhle ročníku klíčové, 3 body a po zápase se všichni rozprchli jako hejno hus, do kterého střelí. Ládil mi poskytl odborný návod na vykoštění kuřete, který se okamžitě jal realizovat (a dokumentovat), takže teď je řada na mně, abych se bez studu mohl podívat do zrcadla.
Tak to by bylo z volejbalu asi všechno. Zbývá jen dodat, že byla první adventní neděle, která symbolizuje 'pokoj', a tak všem popřeji, aby v pokoji strávili následující bez-zápasový víkend, nepotkala je hypotéční směrnice a někdy u volejbalu opět na shledanou.
Ráca
PS: Díky Standovi za odměnu v podobě pondělní posilovny s holkama z přírodovědy, bylo to povznášející.
Žádné komentáře:
Okomentovat