O pátku už něco zvládl pohovořit Honza ve svém posledním písařském výkonu, takže doplnění...
MFF Praha -
Č. Budějovice B
3:2 (17, 21, -23, -20, 17)
V sobotu se opět scházíme na Hostivaři, tradičně
v lepší atmosféře než v pátek. Jednak už si tým trochu odpočine ze čtvrtečního
běhacího tréninku, člověk není ze sezení v práci vytvarovaný podle židle, ale
může se normálně hýbat no a nezanedbatelnou roli hraji i tradiční
mentálně-ozdravná kúra, která standardně končí někdy nad ránem v centru. Na
Budějice nemáme úplně dobré vzpomínky. Posledně nás přehráli jak silou, tak
tím, že nedělali chyby a po páteční zkušenosti se rozhodně nedá říct, že bychom
v některé z těchhle činností vynikali. Oproti pátku se událo hned několik
novinek.
Za prvé, na hřišti se objevila rozměrná kaluž, neustále živená vodou
kapající ze stropu haly. Takže ač v domácí hale, přesouváme zápas na vedlejší
kurt, tedy do venkovního prostředí. Mimo toho, že samotné hřiště je vyznačeno
nevýrazně, jsou přes něj nakresleny další 3 kurty (2x badminton, 1x tenis) a
samozřejmě standardní hřiště na basketbal, brankoviště na florbal a mnoho
dalších zajímavých čar. Za druhé, na hřišti (ani v hale) se, v té době z
neznámých důvodů, neobjevil Tuškin, čímž se nám ze soupisky vytratila kompletní
blokařská sestava z pátku. Za třetí, Kuba musel přehodnotit svou přípravu na
zápas: "Dneska se jdu jen podívat, bolí mě koleno a sotva držím
pohromadě." A nastoupil do základu spolu s přeběhlíkem Kulichem, který
opět vyměnil post U za blok. Za čtvrté, Vosa se zlomenou nohou srdcařsky
nastoupil a hned první smečí při rozpinku dal balkon.a to nepotřeboval ani
vyskočit.
Začínáme hrát zápas, nikoliv volejbal. Do stavu 8:3 pro soupeře jsme
zvládli vyhodit 6 útoků do autu, doplněných 2 ks chyb v poli a nad vodou nás
drží pouze soupeřova neschopnost trefit podáním hřiště. První 4 chyby jsem
zvládl vyrobit já osobně a nic na tom nemění ani to, že hned první zapískaný
aut byl cca metr od rozhodčího tečován blokem, takže se vlastně měl hrát zcela
jiný zápas. Naštěstí vytrvalost hostů v trefování topení servisem a závěsu
vedle hřiště útokem z handy vytrvala. My jsme nasadili laťku tak nízko, že do
zbytku setu došlo k poměrně výraznému zlepšení a plíživým krokem jsme nakonec
uhráli poměrně přesvědčivý výsledek.
Druhý set vypadal víceméně podobně, daří
se nám blokovat, útočit a trápíme se v poli. Třetí set jsme pořád mírně na
vrchu, blokujeme, daří se servis i útok, ale opět to pole..a ve finále nám zlomí
vaz 3 bodovky, které místo dlouhé diagonály trefí dlouhý aut; Bitva končí
25:23, válka pokračuje. Čtvrtý set rozehráváme vyrovnaně, ale pak přichází
šňůra na příjmu a soupeř odskakuje o 6 bodů. Dotahujeme na 2 body, ale krom
kolísání na příjmu se nám přestává dařit na bloku (2x parohy, nějaká kapsa…) a
soupeř opět odskakuje na 6 bodů před nás. Opět dotahujeme, ale v koncovce se z
ničeho nic vynoří pověstná Budějovická bomba na servisu, která zcela náhodně 3x
v řadě trefí hřiště namísto obložení haly a je dobojováno.
Tiebreak hrajeme
obstojně a za stavu 12:8 už se pomalu balíme k branám Hostivaru zapít
vítězství. Co na plat, končí se až na patnáctce a v mžiku prohráváme 13:14.
Vítězství 19:17 bylo vydřené z posledních fyzických i psychických sil. Objevilo
se i několik zajímavých prvků:
- Teče na bloku se zásadně nepískají. Za zápas jich bylo tak 6 a hvizd se neozval ani jeden. Naštěstí se všechno rozprostřelo poměrně rovnoměrně mezi oba týmy, takže nebyla způsobena větší křivda.
- Když nahravač jednou rukou přiťukne nalepený příjem na střed, dá se zahrát dvoják.
- Když nahravač hraje míč mimo osu těla, je to dvoják zcela automaticky a vůbec nezáleží na tom, jak výsledná nahrávka vypadá.
- Vosa skládá z obou kůlů, aniž by potřeboval vyskočit.
SCM-ČVS-KTI - MFF Praha
0:3 (-19, -24, -21)
Kafíčko v
neděli ráno u Paula na Andělu a výlet do sluncem zalitého Brandýsa, co víc si
jen člověk může takhle při neděli přát. Aby však nebylo tak veselo, soupeř na
nás přichystal hned několik triků. Podlahu haly podle mého museli leštit celou
noc, v životě jsem takhle třpytivou palubovku neviděl. Míče Mikasa s
molitanovou úpravou povrchu jsou v tuzemsku velkou výjimkou a všichni do nich
raději kopali, aby si nezkazili techniku rukou. Hala byla osvětlena velikým
oknem na jižní stěně, což se v době, kdy na obloze není ani mráček a slunce je
nízko nad obzorem hodí velice. Jako bonus byl empire postaven na straně s
výhledem do zářícího okna, proti nablýskané podlaze, aby si rozhodčí nemysleli,
že to budou mít snadné.
Naštěstí, hra vypadala velmi jednoduše:
- Soupeř kazí podání.
- My dáme podání a docela dobré.
- Kuba zablokuje (případně Vláďa).
- Dáme druhé podání.
- Míč spadne před Kulicha a jde opět podávat soupeř.
A
stačilo to. A když už ve třetím setu teklo do bot a mnoho sil už našim smečařům
nezbývalo, vzal Průche zkušeně tříminutový oddechový za pomoci fingované srážky
s Lukášem, následované bušením pěstičkou do podlahy. Lehký zástřik natlučeného
kotníku ale Průcheho dal do kupy a mohlo se pokračovat beze změn. Mladé
reprezentanty tato pauza vyvedla z míry natolik, že zkazili podání a ztratili i
mírný náskok, čímž bylo o osudu utkání rozhodnuto. Jen takových víkendů (za 5
bodů) víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat